Když ve spojení se skupinou použijeme přízvisko "kultovní", většina z nás si představí kapelu, která daný žánr posunula o úroveň dál. Poslední dobou jsme se tento jev zvykli označovat slovem "progresivní". Progresivní kapelou tedy chápeme tu, která svůj výchozí styl obohatila o zatím neprozkoumaný, do té doby vzdálený, rozměr, ale co když tento prvek začne převládat nad původním obrazem jejich hudby?…Neděje se nic víc, než že tento spolek začneme uctívat v původní podobě, jmenujeme ho "legendou", legendou však silně poskvrněnou současným konáním. Jako doložení mého tvrzení nám může posloužit příklad ANATHEMY, doom-metalové legendy, které část jejích bývalých fanoušků nemůže přijít na jméno.

Středočeští Pessimist mají tu výhodu, že se nikdy žádným "kultem" ani "legendou" nestali. Před fanoušky můžou předstoupit s čistým štítem. Mají navíc potencionál na to, aby se kultem stali, kultem směru v českých krajích dosud ne moc prozkoumaného, směru, jež nazýváme art-metalem. Na to, proč se jejich hudba ubírá právě tímto směrem (ale i na další věci), jsem se zeptal frontmana, baskytaristy, zpěváka a klávesisty v jedné osobě, Jana Cerhy.

Mohl by si čtenářům nějak přiblížit vznik kapely, způsob práce a vůbec hudbu, kterou hrajete?
Pessimist vznikli v září 1995 v sestavě Petr Voháňka – kytara,Jan Cerha – basa,zpěv,Richard Stehlík – bicí. Stylově bych přirovnal tohle období k trash/death metalu ovlivněného nejvíce skupinou DEATH. V roce 1996 jsme natočili vlastními silami první demonahrávku. Důležitá změna nastala v roce 1997 – a tou bylo využití kláves. Tím se změnil nejen celkový „zvuk“ skupiny, ale i nově vznikající nápady a postupy. Dalším důležitým momentem bylo asi zařazení bezpražcové baskytary, díky čemuž se výraz kapely opět posunul spíš směrem k progresivnějším polohám. V té době jsme se také připravovali na natáčení ve studiu, které proběhlo v květnu 1998. Vlastními silami jsme pak „vydali“ CD s názvem „Ignorace“. Koncem roku 1998 vznikl ve stejné sestavě revival skupiny DEATH, který je až doposud orientován na průřez mezi obdobím desek „Spiritual healing“ až „Sound of perserverance“. V roce 1999 a 2000 vzniklo několik nových skladeb, které opět potvrzují naše směřování k neustále progresivnějším postupům. V roce 2001 došlo k první (a doufám i poslední) změně v sestavě a na post nového bubeníka přišel student Ježkovy konzervatoře (obor Jazzové bicí) – Martin Voděra.

Jak jste se dostali k revivalování DEATH?
Pokusit se zahrát něco od Death jen tak ve zkušebně, bez nějakého dalšího záměru, je záležitost stará asi 4 roky. V okamžiku, kdy jsme byli schopní zahrát již několik skladeb, jsem si řekl, že bychom mohli přidělat pár dalších a pojmout to jako revival.

Cítíš nějakou změnu v chování fanoušků na koncertech po smrti Chucka Schuldinera?
Vzhledem k tomu, že jsme měli možnost po smrti Chucka odehrát pouze jediný koncert, tak nevím jestli je co srovnávat – spíš mě mrzí skutečnost, že spousta těch „opravdových metalistů“, kteří o Death diskutují, se na koncert do Batalionu nedostavila.

Jaké je pro vás kritérium výběru skladeb DEATH Vybíráte si je podle vašeho vkusu, sympatií, nebo podle toho, které se hodí pro váš styl hraní?
Když řeknu, že je to kombinace všeho, tak to bude asi nejpřesnější – na druhou stranu, některé skladby jsme prostě tzv. „museli“ udělat i přesto, že se nám nijak zvlášť dobře nehrají. Podstatné je taky to, že jsme ve třech – což u některých skladeb dost omezuje.

V poslední době se ani příliš nesnažíte naučit nové skladby DEATH (s výjimkou "Crystal Mountain", ve které děláte pokroky). Je to proto, že chystáte nový materiál PESSIMIST?
Máme nový materiál Pessimist a chceme ho co nejdříve natočit, takže na Death přirozeně není tolik času. Další věc je ta, že hrát od nich většinu věcí mi nepřijde jako dobrý nápad – pokud vím, tak Death nikdy nehráli moc starších věcí - což souvisí samozřejmě s tím, že u nich docházelo k neustálým personálním změnám. Navíc ani sám Chuck v poslední době nechtěl hrát věci z alb jako je Scream bloody Gore a Leprosy.Myslím si, že jsou to poměrně slabé desky a hrát z toho něco jenom „kvůli lidem“ mi nesedí. Chci hrát to, co se mi líbí a ne to, co někdo chce. Možná časem uděláme ještě něco z Human, nebo Individual thought patterns.

Kam by si zařadil z hlediska stylu vaší vlastní tvorbu?
My tomu říkáme „progresivní art rock/metal“, ale vždycky, když to někdo z nás řekne, tak se začnem smát……. Sorry, fakt nevím, co je to přesně za styl.

Znáš ještě nějakou jinou, vám podobnou, českou kapelu?
Ne – ale musím říct, že se vlastně moc o českou scénu nezajímám a ani nemám moc přístup k demům českých kapel.

První, čeho si každý všimne již při pohledu na booklet, je vaše silné ekologické cítění. V čem spočívá vaše spolupráce s Greenpeace?
Hmmm, tak to už je taky hodně stará záležitost – nebyla to spolupráce v pravém slova smyslu, ale šlo spíš o to, že jsem sháněl snímky, které se asi běžně v časopisech nevyskytují. Rozhodně nejsem ekologický fanatik, ale doufám, že nejsem v těchto otázkách ani naprostý ignorant (jako bohužel většina lidí u nás).

Album "Ignorace" nikdy nevyšlo u žádného vydavatele. Je to proto, že nechcete být omezováni, nebo jste jednoduše žádného nenašli?
Jde spíš o to, že ti vydavatelé u nás, kteří by vůbec připadali v úvahu, nemají v podstatě žádnou distribuci a pak už to podle mě vychází nastejno jako to, když si CD kapela prodává sama na koncertech.

Distribuci desky si jste tedy nuceni obstarávat sami. Připadá vám dostatečná?
Nepřijde mi dostatečná – jestli víš o někom, kdo by zajistil lepší, tak sem s ním!

V průběhu vaší činnosti se u vás vystřídalo několik bubeníků. Myslíš, že současná sestava je ideální?
Neřekl bych několik - změna na postu bubeníka byla pouze jedna a myslím si, že současná sestava je určitě ideální.

Koncertujete někdy za doprovodu jiné kapely?
Málokdy – upřímně, snažíme se tomu spíše vyhnout, protože s tím souvisí dost technických problémů.

Kdo je, kromě DEATH, vaším největším vzorem?
Nemůžu mluvit za ostatní – co se týče mě, tak nemůžu říct, že bych měl vysloveně nějaký „idol“, poslouchám to, co mně něčím zaujme a to spektrum je dost široké - od jazzu až po death metal.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Máš nějaké osobní přání?
V prvé řadě natočit nový materiál a sehnat nějakého nadšence, který by se o nás „staral“.

Díky za rozhovor. Už se těším na váš příští koncert.